top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraSoňa Kolmanová

Stabilita




Všichni pro své zdraví potřebujeme jistou míru stability. Ta se může v průběhu života lišit. Nevím, jestli jste zažili životní období, kdy vám zmizela do té doby významná opora. Je to velmi nepříjemný pocit destabilizace, který máme potřebu řešit. Po prožití šokujících událostí nebo náročného období je přirozené, že hledáme závětří a dáváme více prostoru stabilitě. Když se jí nasytíme, máme opět sílu vyjít více do světa a chuť riskovat. Existuje slovní spojení být pevný v kramflecích. Odkud se tato pevnost bere? V ideálním případě ji čerpáme hluboko z dětství, případně si ji v dospělosti dál rozvíjíme a dotváříme. Je spojená i s přítomností v těle. Až někdy uvidíte něčí postoj, prohlédněte si jej o něco pozorněji. Člověk, který prožívá vnitřní pocit opory a stability tak vypadá i navenek. Vidíte otevřený postoj s nohami postavenými tak, že poskytují dobrou oporu. Je to základ, z kterého vycházíme a zkoumáme svět.



Mám ráda myšlenku, kterou jsem slyšela z přednášky Jordana B. Petersona, hovořil o potřebě mít jednu nohu ve stabilitě a druhou v chaosu. Příliš mnoho stability je z dlouhodobého hlediska také destabilizující. Kdo neroste, časem zeslábne. I stabilita se proměňuje. A proto je důležité přijímat od života i přiměřenou dávku nových výzev, které nás vedou dál a pomáhají formovat stabilitu budoucnosti. Není možné ustrnou a myslet si, že vše zůstane při starém. Život má jednu vlastnost a to, že jde dál.



Odkud ale v životě člověka pramení onen pocit vnitřní opory a stability? Když se na to podíváme z hlediska těla, napadají nás kosti. A kosterní systém je něco, k čemu se v ošetření obracím u klientů, kteří se zdají až příliš éteriční. V takových systémech není snadné kosti navnímat a všechny je posbírat. Miluji příběh o La Lobě z knihy Ženy, které běhaly s vlky. Vypráví o ženě, která na poušti sbírá kosti vlků a postupně je oživuje. Někdy chvíli trvá, než se celý systém sjednotí. Jedná se o individuální proces, který respektuje historii dané osoby a možná i transgenerační trauma. Když jste odpojení od sebe a trpíte pocitem vykořenění, není snadné dosednout do těla a být plně přítomni. Opakovaně se mi stalo, že klienti zmiňovali vzpomínky nejen z dětství, ale i ze známé rodinné historie, kterou potřebovali zpracovat, aby dosáhli nové úrovně celistvosti. Pocit pevnosti v kramflecích a přítomnosti v těle spolu úzce souvisí. Je to o vědomí toho, kdo jsem, odkud přicházím, co s sebou přináším a co mohu světu nabídnout.





10 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page